Božííí

Pohřeb z kostela: jak to funguje a co zařídit

Rodina nechodí do kostela a zemřelý si přál pohřeb z kostela. Koho oslovit, co kněz potřebuje vědět, jak obřad vypadá a kolik to stojí.

Církev a svatí5 min čteníRedakce Božííí
Zpět na blog

Církevní pohřeb může mít pokřtěný člověk, i když do kostela léta nechodil. Nepokřtěný dospělý řádný církevní pohřeb nemá a výjimky jsou úzké. Rodina osloví nejdřív kněze ve farnosti podle bydliště zemřelého nebo podle kostela, ke kterému měl vztah, a teprve potom pohřební službu. Mše trvá asi hodinu, farnost si za obřad nic neúčtuje.

Většina rodin, které tohle řeší, do kostela nechodí. Babička chodila, nebo si to dědeček kdysi přál, nebo se to prostě takhle v rodině vždycky dělalo. Nikdo z vás neví, komu zavolat dřív a jestli to vůbec půjde, když jste v kostele naposledy byli na svatbě před deseti lety. Půjde to a nikdo se vás nebude ptát, jestli věříte.

Koho oslovit a v jakém pořadí

Nejdřív faráře, potom pohřební službu. Tohle pořadí je jediná věc, kterou se vyplatí udržet: kněz má bohoslužby, svatby a pohřby jiných lidí, takže volných termínů má míň než pohřební služba, a když se termín domluví napřed s ní, často se pak musí měnit.

Oslovit můžete farnost podle bydliště zemřelého, nebo farnost u kostela, kde byl pokřtěn, kam chodil, nebo kde se vdávala celá rodina. Obojí je běžné. Když si vyberete jiný kostel než ten podle bydliště, kněz to jen ohlásí do domovské farnosti a tím to končí; vy s tím nemáte práci. Kontakty na pražské farnosti jsou pohromadě v katalogu farností, telefon bývá rychlejší než e-mail.

Pohřební služba se pak stará o vše ostatní: převoz, rakev, papíry, hřbitov nebo krematorium, parte, květiny. S farností si zavolají mezi sebou a ten čas doladí. Některé pražské pohřební služby to nabídnou samy, ale i tak je lepší, když kněze osloví někdo z rodiny.

Co kněz potřebuje vědět

Nečekejte zkoušku z víry. Kněz se ptá na věci, které potřebuje k obřadu a k promluvě, a rozhovor obvykle trvá půl hodiny.

Zajímá ho, jestli byl zemřelý pokřtěný a kde, kdy a kde zemřel, jak je velká rodina, kdo přijde a jestli mezi hosty budou malé děti. Potom se ptá na člověka samotného: čím se živil, co měl rád, jak dlouho stonal, co pro rodinu znamenal. Z toho vzniká promluva, a proto je dobré přijít na tu schůzku ve dvou nebo ve třech a nechat mluvit i toho, kdo ho znal nejdéle. Když má rodina přání, třeba konkrétní píseň, čtení, nebo že chce někdo z vnoučat něco říct, tohle je chvíle, kdy se to řekne. Kněz skoro vždy vyhoví.

Jak obřad vypadá

Dvě základní varianty. Buď je to mše, která trvá zhruba hodinu, nebo obřad rozloučení bez mše, který trvá půl hodiny. Farnost nabídne obojí a rozhoduje rodina.

Mše bývá volba tam, kde byl zemřelý praktikující katolík. U rodiny, která do kostela nechodí, kněz sám často navrhne kratší obřad bez mše, protože je srozumitelnější pro hosty. Rakev nebo urna stojí vpředu, hoří u ní velikonoční svíce, čte se z Bible, kněz má promluvu, modlí se za zemřelého i za pozůstalé a nakonec rakev pokropí svěcenou vodou a okouří kadidlem. Nikdo po vás nechce, abyste se modlili nahlas, zpívali nebo šli k přijímání. Stát, sedat a vstávat můžete podle ostatních a nikoho nezajímá, jestli to trefíte.

Potom se jde na hřbitov, kde kněz požehná hrob a ostatky se uloží. V Praze častěji následuje krematorium; kněz pak buď jede do obřadní síně, nebo se rozloučení odbude v kostele a urna se ukládá později, klidně za několik týdnů, a kněz k tomu může přijít taky. Kremace církvi nevadí a katolická církev ji dovoluje.

Co to stojí

Farnost žádný ceník nemá. Za obřad se neplatí, dává se dobrovolný dar na provoz kostela, a když se rodina zeptá kolik, kněz obvykle řekne, ať dají, co uznají. Varhaník a zpěvák, pokud je chcete, si říkají o honorář zvlášť a farnost vám poví kolik.

Placená část pohřbu je ta druhá: pohřební služba, rakev, převoz, krematorium, hrobové místo, parte, květiny. To jsou běžné ceny pohřebních služeb a s církví nemají nic společného.

Když zemřelý nebyl pokřtěný nebo do kostela nechodil

Pokřtěný člověk, který do kostela třicet let nevkročil, církevní pohřeb mít může. Praktikování není podmínkou a kněz se na ně neptá jako na překážku. Odmítnout pohřeb smí jen ve vzácných případech, kdy člověk veřejně a prokazatelně vystoupil proti víře.

U nepokřtěného dospělého je to jinak. Řádný církevní pohřeb podle katolického obřadu pro něj není, a je poctivější to říct rovnou než slibovat. Výjimkou jsou lidé, kteří se na křest právě připravovali, a děti, které rodiče chtěli nechat pokřtít a zemřely dřív. U pokřtěného člena jiné církve o tom rozhoduje biskup, když není dostupný jeho vlastní duchovní. Kněz ale s rodinou přijít a modlit se může vždycky, jen to pak není církevní pohřeb. Zeptejte se konkrétní farnosti, co je ve vaší situaci možné; dozvíte se to během jednoho telefonátu.

Modlitba za zemřelé přitom nekončí pohřbem a v katolické tradici k ní patří celý začátek listopadu, Dušičky. Pokud vás při téhle příležitosti napadlo, že byste se do kostela chtěli vrátit i mimo pohřeb, jak začít s vírou popisuje první krok, který nikoho k ničemu nezavazuje.

Časté otázky

Musí být pohřeb ve farnosti podle bydliště?

Nemusí. Rodina může požádat kostel, ke kterému měl zemřelý vztah. Kněz to ohlásí do domovské farnosti a rodina s tím nemá žádnou práci navíc.

Kolik se platí faráři za pohřeb?

Farnost ceník nemá a za obřad se neplatí. Dává se dobrovolný dar, jehož výši určuje rodina. Účet vystavuje jen pohřební služba za své služby.

Vadí církvi kremace?

Nevadí, katolická církev kremaci dovoluje. Rozloučení může být v kostele a urna se pak ukládá klidně později, i za několik týdnů, a kněz může přijít i k tomu.

Co když do kostela nechodíme a nevíme, jak se při obřadu chovat?

Stačí sedět a vstávat podle ostatních. Nikdo po vás nechce modlitbu nahlas, zpěv ani přijímání a kněz předem řekne, co se bude dít.

Zajímá vás, jak se do církve vstupuje?

Světci i dějiny jsou jedna věc, první krok je jiná. Přečtěte si, jak začít, nebo si projděte příběhy lidí, kteří ho udělali.