Ke křtu se nevyžaduje souhlas se vším, co církev učí. Vyžadují se tři věci: víra, že Bůh je, víra, že Ježíš je víc než historická postava, a vůle podle toho žít. Výhrady k postojům církve k dnešním otázkám do přípravy patří a mluví se o nich otevřeně.
Otázka zní přesně takhle: musím věřit všemu, co katolická církev učí, abych se mohl nechat pokřtít? A hned za ní stojí důvod, proč si ji člověk klade. S něčím nesouhlasí. S postojem k rozvedeným, k lidem, kteří žijí jinak, s tím, jak církev naložila se svými skandály, nebo prostě s tím, že by měl někomu podepsat celý balík najednou.
Většina lidí s touhle otázkou do farnosti nikdy nenapíše. Myslí si, že odpověď zní ano, a že tedy nemají nárok. Odpověď zní jinak, a je poctivé říct ji celou, včetně místa, kde má hranici.
Co se ke křtu skutečně vyžaduje
Tři věci. Víra, že Bůh je. Víra, že Ježíš je víc než moudrý učitel z dějin. A vůle podle toho žít, s otázkami, které zůstávají otevřené. Nic víc se na začátku nečeká.
Při samotném křtu se to říká nahlas. Kněz se ptá, jestli věříte v Boha, jestli věříte v Ježíše Krista a jestli věříte v Ducha svatého a v církev jako společenství, které Bůh chce. Na každou otázku odpovídáte „věřím“. To je celé vyznání víry, které se po dospělém člověku u křtitelnice chce. Není v něm nic o tom, jak se má církev stavět k politice, k rozvodům nebo k tomu, kdo smí být knězem.
Církev sama rozlišuje, co je jádro víry a co je její postoj k dnešním otázkám nebo pravidlo, které si stanovila a může je změnit. U jádra se čeká, že ho přijímáte, nebo že ho aspoň přijmout chcete. U zbytku se čeká, že jste ochotni o něm přemýšlet a nechat si ho vysvětlit, ne že s ním hned souhlasíte.
Co si lidé myslí, že se vyžaduje
Skoro vždycky přísnější podmínky, než jaké platí. Že musí souhlasit se vším, znát Bibli, přestat pochybovat a mít v životě uklizeno.
Nic z toho se na prvním setkání nezkouší. Do přípravy se hlásí lidé, kteří hledají, a ti, kdo mají jasno, jsou tam spíš výjimka. Bibli poznáváte až v přípravě, na to tam je. Pochybnosti neodkládáte u dveří, nosíte je s sebou a mluvíte o nich nahlas, protože přesně kvůli tomu se skupina schází. A život v nepořádku není překážka křtu, je to nejčastější důvod, proč lidé o křtu vůbec začnou přemýšlet.
Nikdo po vás také nechce, abyste přerušili vztahy s lidmi, kteří nevěří, ani abyste chodili do kostela každý den. Nedělní mše trvá asi hodinu a i ta je na začátku spíš pozvání než povinnost.
Kde je hranice
Existuje, a je lepší ji znát dopředu než ji objevit po roce. Kdo je přesvědčený, že Bůh není, nebo že Ježíš byl jen učitel jako jiní, ten křest nedává smysl a kněz mu ho nevnutí. Řekne to rovnou a slušně.
Ta hranice není o tom, kolik toho víte nebo jak pevně to cítíte. Je o tom, jestli chcete jít tím směrem. Člověk, který si není jistý, ale ptá se, stojí uvnitř hranice. Člověk, který má jasno v tom, že nic z toho není pravda, stojí venku a je to v pořádku, jen se nemá zbytečně trápit přípravou.
Výhrady k instituci jsou jiná věc. Kdo nesouhlasí s tím, jak církev řešila zneužívání, kdo nechápe její postoj k rozvedeným nebo si myslí, že by se měla v lecčems změnit, ten patří do přípravy stejně jako všichni ostatní. Spousta lidí, kteří v neděli sedí v lavicích, má stejné výhrady a nese si je s sebou celé roky. Věřit v Boha a nesouhlasit s rozhodnutím lidí, kteří církev vedou, jde dohromady.
Pochybnosti, které jsou v pořádku
Pro pořádek pár konkrétních, protože obecná věta, že pochybovat se smí, nikomu nepomůže.
Že se věda a stvoření vylučují, řešila církev sama a dnes učí, že se nevylučují. Že postoj k rozvedeným je tvrdý, si myslí i mnoho kněží a je to jedno z nejčastějších témat v přípravě. Že skandály se zneužíváním jsou skutečné a hrozné, ví každý, kdo o nich četl, a farář to ví taky. Že není jasné, proč zrovna katolická církev a ne jiná, je otázka, na kterou má smysl se v přípravě ptát nahlas. A že se člověk modlil a nic se nestalo, zažil každý, kdo se kdy modlil.
Ani jedna z těch věcí vás z přípravy nevylučuje. Všechny se tam probírají a některé zůstanou otevřené i po křtu.
Co s tím udělat tenhle týden
Nemusíte se rozhodovat. Stačí zjistit, jestli je ta hranice tam, kde ji čekáte.
Nejjednodušší je napsat do farnosti jednu větu: že přemýšlíte o křtu, ale s něčím v církvi nesouhlasíte, a chcete vědět, jestli to vadí. Odpoví vám kněz nebo katecheta, který má přípravu na starosti, a uslyšíte to od něj, ne z článku. Kontakty na pražské farnosti jsou na jednom místě. Jak vypadá první schůzka a co se v přípravě probírá, popisuje stránka o přípravě. A pokud si nejste jistí ani tím, jestli vůbec věříte, je to samostatná otázka, o které je jiný článek.
Časté otázky
Musím při křtu odříkat celé vyznání víry?
Ne. Kněz vám položí tři otázky, jestli věříte v Boha, v Ježíše Krista a v Ducha svatého a církev, a vy na každou odpovíte, že věříte. Znění se naučíte během přípravy, nikdo vás z něj nezkouší.
Co když nesouhlasím s postojem církve k rozvedeným nebo k jiným dnešním otázkám?
Do přípravy se hlásíte stejně jako kdokoli jiný. Tyhle věci se v ní probírají a nesouhlas s nimi není důvod, proč by vás kněz odmítl.
Kdy kněz řekne, že křest nedává smysl?
Když je člověk přesvědčený, že Bůh není nebo že Ježíš byl jen historická postava. To je jádro víry a bez něj se křest nedělá. Pochybnosti a otázky do toho nepatří, ty do přípravy patří.
Zmizí pochybnosti po křtu?
Některé ano, jiné zůstanou a přibudou nové. Pochybují i lidé, kteří chodí do kostela padesát let, a pochybují i kněží. Křest není konec otázek, je to rozhodnutí je klást uvnitř.