Biřmování je svátost, která pokřtěnému dává dar Ducha svatého jako posilu. Kněz nebo biskup při něm pomaže čelo vonným olejem a vloží na hlavu ruku. Dospělý ho přijímá při křtu, obvykle o velikonoční noci, protože křest, biřmování a první svaté přijímání jsou jeden vstup rozdělený do tří kroků. Příprava trvá rok až dva roky.
Kdo se v dospělosti připravuje na křest, dřív nebo později narazí na větu, že o Velikonocích přijme tři svátosti najednou. Zní to jako administrativní zjednodušení, jako by farnost chtěla ušetřit čas nebo obřady. Není to tak. Tenhle text říká, co biřmování je, co není a proč u dospělého stojí hned vedle křtu, zatímco lidé pokřtění jako miminka na ně čekají patnáct let.
Co biřmování není
Není to potvrzení křtu ani zkouška dospělosti ve víře. Tohle je nejčastější představa a drží se i mezi lidmi, kteří do kostela chodí: jako by křest byla přihláška a biřmování razítko, kterým člověk stvrdí, že to myslí vážně.
Církev to tak nevidí. Křest je hotová věc od první chvíle a nic mu nechybí. Pokřtěný člověk je pokřtěný, i kdyby biřmování nikdy nepřijal. Biřmování není druhý podpis pod tutéž smlouvu, ale něco jiného: dar Ducha svatého k tomu, aby člověk vydržel žít z víry i venku, mimo kostel, mezi lidmi, kterým to připadá divné. Slovo, kterým se to popisuje, je posila.
Není to ani odměna za dobré chování nebo za znalosti. Zkouška na konci přípravy není a nikdo vás nebude zkoušet z Bible.
Proč dospělý dostává všechno najednou
Protože křest, biřmování a první svaté přijímání jsou původně jeden obřad, který se u dětí roztáhl na patnáct let. Pořádek, který církev drží od prvních staletí, je jednoduchý: člověk se rozhodne, nechá se pokřtít, hned je biřmován a hned poprvé přijme eucharistii, tedy proměněný chléb. Všechno během jedné noci a jedné bohoslužby.
U dětí to takhle nejde. Miminko se nerozhoduje, takže se křest udělí krátce po narození a zbytek počká, až dítě dospěje natolik, aby za sebe mluvilo samo. Tak vznikl stav, na který jsme v Česku zvyklí: křest v prvním roce života, první svaté přijímání kolem devíti let, biřmování někdy mezi čtrnácti a osmnácti. U dospělého žádný důvod k dělení není, a tak se to vrací do původní podoby.
Má to i praktickou stránku. Biřmování jinak uděluje biskup, ale kněz, který křtí dospělého člověka, je samým právem zmocněn ho zároveň biřmovat. Nemusíte tedy čekat, až se biskupovi uvolní kalendář. Kdo chce mít rozdíl mezi oběma svátostmi rozebraný podrobněji, najde ho v článku o rozdílu mezi křtem a biřmováním.
Jak to vypadá v kostele
Velikonoční vigilie, tedy noční bohoslužba ze soboty na neděli, začíná před kostelem u ohně a pokračuje potmě, jen se svícemi. Křest přijde zhruba v polovině: stoupnete si ke křtitelnici, kněz vám třikrát polije hlavu vodou a někdo vám podá ručník.
Biřmování následuje o minutu později, ještě než si stihnete sednout. Kněz namočí palec do křižma, což je vonný olivový olej posvěcený biskupem, udělá vám jím na čele kříž, položí na hlavu ruku a řekne větu o pečeti daru Ducha svatého. Kmotr přitom stojí za vámi a drží vám ruku na rameni. Vůně křižma na čele vydrží do druhého dne, i po umytí. Potom jdete poprvé k přijímání a tím je uvedení do křesťanského života hotové.
Celý ten výstup trvá u jednoho člověka asi dvě minuty. Většina lidí si z něj pamatuje hlavně tu vůni a to, že jim po zádech tekla voda.
Čím se to liší od biřmování náctiletých
Obsahem ničím. Je to táž svátost a uděluje se stejnými gesty. Rozdíl je v čase, v přípravě a obvykle v tom, kdo ji uděluje.
Kdo byl pokřtěný jako dítě, chodí na samostatnou přípravu na biřmování, která trvá zhruba jeden školní rok, od podzimu do jara, se setkáním jednou týdně nebo jednou za čtrnáct dní. Biřmuje pak obvykle biskup při jednom společném obřadu pro celou farnost, kam přijde i rodina, a každý biřmovanec má svého kmotra. Dospělý katechumen tohle absolvuje v rámci přípravy na křest, která trvá zhruba rok až dva roky, podle farnosti. Co se na těch setkáních probírá, popisuje stránka o přípravě, a kdo byl pokřtěný jako dítě a chce na to teď navázat, najde postup na stránce o biřmování.
Odkud se to slovo vzalo
Latinsky se svátost jmenuje confirmatio, tedy posílení nebo upevnění, od slova firmus, pevný. České biřmování k nám doputovalo přes němčinu a je to tvar téhož slova, jen ohlazený pěti sty lety používání. Východní křesťané pro totéž mají jiný název, myropomazání, podle vonné masti, a drží původní pořadí i u miminek: kněz dítě pokřtí a hned ho pomaže.
Časté otázky
Musím mít na biřmování jiného kmotra než na křest?
Nemusíte. U dospělého, který obojí přijímá najednou, to bývá týž člověk a církev to považuje za vhodné, protože kmotrovství má být jeden vztah, ne dvě role. Kmotr musí být pokřtěný a biřmovaný katolík starší 16 let.
Vybírám si biřmovací jméno?
Zvyk se liší podle farnosti. Dospělý, který jde ke křtu, si obvykle volí jméno svatého už ke křtu a další jméno se k biřmování nepřidává. Zeptejte se na to při přípravě, je to běžná otázka.
Jsem pokřtěný z dětství a biřmování nemám. Vadí to?
Ke mši i ke svátostem můžete chodit bez něj. Bez biřmování ale nemůžete být kmotrem při křtu a před církevním sňatkem se doporučuje si ho doplnit. Většina pražských farností otevírá přípravu na podzim.
Platí se za biřmování něco?
Ne. Příprava, obřad i papíry kolem něj jsou zdarma. Farnost po vás nebude chtít poplatek ani členský příspěvek, sbírka při mši je dobrovolná.